Stejně jako v loňském roce, dostali i letos žáci ZŠ u sv. Štěpána možnost reprezentovat Českou republiku na Otevřeném mistrovství Ruska školních týmů hraném vážným tempem. Na cestu se vydali jeden sedmák (Štěpán), dva čtvrťáci (Honza a Jáchym) a povinná dívka v sestavě, páťačka Johanka. Turnaj se hraje tempem 90 min na partii plus 30 sekund na devět kol. Účastníky jsou vítězové náročné kvalifikace napříč regiony celé Ruské federace. Každý region reprezentuje jedno družstvo. Pozvání přijalo ještě dalších 26 zahraničních týmů, které doplnili počet účastníků na celkových 106.

Na rozdíl od loňského cestování do neznáma, už jsme věděli, co nás čeká, a tak jsme si mohli dovolit příjezd na poslední chvíli a ušetřený čas jsme věnovali prohlídce Moskvy. Její návštěvu jsme spojili s tréninkovým utkáním s jedním z potencionálních soupeřů.

Do Moskvy jsme letěli z Budapešti, což se ukázalo jako ne zrovna nejšťastnější varianta, vzhledem k tomu, že na stejnou cestu se vydal ve čtvrtek i vojenský konvoj NATO. Naštěstí jsme měli na přesun dost času a náš odlet to nikterak neohrozilo. V pátek dopoledne jsme tedy poněkud nevyspalí (z Budapešti jsme odlétali v 5 55 ráno) přistáli v hlavním městě Ruské federace. Hned po ubytování jsme zamířili do Šachové školy Anatolije Karpova. Někteří hráči reprezentující Moskvu na nadcházejícím turnaji trénují právě zde. Sehráli jsme dvě utkání, i když jen rapidovým tempem na 2x 25 min + 10 s. Obě dvě jsme prohráli 1,5:2,5. Vzhledem k okolnostem to ale nebyl zase až tak tragický výsledek. Zároveň jsme si prohlédli špičkově vybavenou a hojně navštěvovanou šachovou školu (rozuměj oddíl) s cca 270 mladými hráči. Po zápase jsme se vydali na prohlídku nové části Moskvy s nezbytnou ochutnávkou maroženovo (tedy zmrzliny-to pro mladší ročníky).

Druhý den už nás čekala klasická prohlídka města. Snad jsme ani nemohli začít jinde než na Rudém náměstí. Nakonec se nám povedlo vysvětlit dětem fenomén front v zašlých časech a postavili se do té v Rusku nejzásadnější-fronty na Lenina. Úkol vysvětlit jim složité dějinné procesy zahrnující rychlý přechod od samoděržaví až po komunismus naplněný stalinskými čistkami, byl úkol nesplnitelný. Tak dlouhá ta fronta zase nebyla. Další frontu si vyzkoušeli při čekání na jídlo v přeplněném GUMu. Na rozdíl od mé poslední návštěvy v této ikoně ruského nakupování je dnes přeplněna i zbožím. Protože jsme přišli na svátek dětí (a první den prázdnin), byl to zážitek i pro naše děti, doplněný zážitkem kulinářským. Vystát frontu do samoobslužné restaurace stálo nakonec také zato. Následovalo další maroženoje, návštěva Chrámu Vasila Blaženého a obchod se suvenýry. Přestože jsme odlétali až večer, času moc nezbývalo, a tak jsme stihli již jen krátkou procházku po Arbatu. Zážitkem samotným pro děti bylo ale již jen cestování labyrintem moskevského metra. Cestu na letiště Vnukovo jsme absolvovali aeroexpresem. Večerní přelet do Soči byl relativně rychlý, okořeněný přistáváním od moře, kdy se před námi rozsvícené město objevilo až na poslední chvíli.

Závěrečnou etapou byl 40ti minutový přesun na druhý konec velkého Soči (tedy ze strany, kde se nachází letiště Adler, přes celé město a jeho předměstí na zcela opačnou stranu do Dogomysu). Většina dětí i ve tmě a v ospalosti resort poznala a skoro to připomínalo návrat domů. Ubytování bylo rychlé a bezproblémové, usínání po půlnoci též.

Ráno jsme jen tak tak nepromeškali snídani podávanou do deseti hodin. O to rychleji nás pak čekal oběd a jediné odpolední kolo začínající v 15 00. I tak jsme ještě stihli první ochutnávku Černého moře. V prvním kole děti čekal soupeř z Novgorodské oblasti. Soupeř na rozdíl od loňského prvního kola dorazil. (Jak to bylo loni si najdete zde: www.zs-stepanska.cz/?f=10) Výhra 3:1 byla tedy určitě příjemnější než loňské marné čekání na soupeře z Anglie a kontumační vítězství 4:0. Vyhráli všichni naši kluci. Johance zřejmě po náročné cestě chyběly síly a přehlédla kvalitu.

Věci tak pomalu dostávají svůj řád. Budíček v 6 45, poté rozcvička na pláži s ranním plaváním v Černém moři. Snídaně je od osmi, to znamená, že se bez problémů stíhá. Kolo začíná od deseti. Na rozdíl od loňského ročníku nejsou žádná dvojkola, a tak se hraje dopoledne a po obědě je volno. Zatím tedy vyplněné plaváním v moři, případně plážovými aktivitami. Pokud lze za zaběhnuté označit i výhry tři ku jedné, pak nezbývá žádný prostor k nespokojenosti. V pondělním druhém kole nevyhrál jen Honza na druhé šachovnici i přes nadějnou pozici. Štěpánovi sice trvalo udolat soupeřku více než 4,5 hod. (dohrávali jako úplně poslední v celém sále), ale nakonec se to povedlo.

O tom, o jaký turnaj se jedná, jakou má tradici v Rusku a postsovětských zemích příště. Výsledky, případně zprávy z turnaje v ruštině, můžete sledovat zde:

http://chess-results.com/tnr445831.aspx?lan=5&art=32

Přemysl Hrbek